Sítotisková dílna od napnutí síta
po fixaci hotového tisku
Sítotisk vypadá zvenčí jednoduše: barva projde otvory v napnutém sítu tam, kde ji nezadrží vytvrzená šablona. Většina problémů v dílně ale vzniká dřív, než se stěrka poprvé dotkne rámu — při volbě hustoty síta, při odmaštění, při sušení emulze nebo při nastavení odstupu rámu od podložky. Následující text popisuje celý sled kroků tak, jak na sebe navazují v malé dílně, a všímá si míst, kde se nejčastěji rozhoduje o kvalitě otisku.
Kontrola napnutého síta proti světlu patří k prvním úkonům před nanesením emulze. Snímek je ilustrační a slouží jako doprovod k textu; nezachycuje konkrétní dílnu ani činnost tohoto projektu.
00Obsah stránky
Materiál sleduje běžný sled práce v dílně. Jednotlivé části lze číst i samostatně, ale rozhodnutí učiněná na začátku se promítají do všech následujících kroků.
01Rám a hustota síta
Rám je nosič, který musí udržet napětí tkaniny beze změny po celou dobu tisku. Hliníkové profily jsou rozměrově stálé, nenasákavé a snesou opakované mytí i chemické odstranění emulze. Dřevěné rámy pracují s vlhkostí, po několika vymytích se kroutí a udržet na nich rovnoměrné napnutí je obtížné; v dílně mají smysl spíš pro krátké série a velké jednoduché plochy.
Hustota tkaniny se udává v počtu nitek na centimetr a určuje, kolik barvy projde. Řidší síto pustí silnější vrstvu a hodí se na krycí barvy nebo na tmavý textil. Hustší síto přenese méně barvy, zato udrží tenké linky, drobné písmo a rastrové body. Kromě počtu nitek hraje roli i tloušťka vlákna: při stejné hustotě dává tenčí vlákno větší otevřenou plochu a čistší otisk.
Na co se dívat při výběru
- velikost rámu volená tak, aby kolem motivu zbylo alespoň 8–10 cm volné tkaniny na obvodu;
- barva tkaniny — žlutá nebo oranžová omezuje rozptyl světla při osvitu a drží ostřejší hrany;
- stav vláken: zlomená nebo protažená místa se projeví jako trvalá vada v otisku;
- rovinnost rámu, kterou lze rychle ověřit přiložením pravítka na obě úhlopříčky.
02Napnutí a odmaštění
Napětí tkaniny rozhoduje o tom, jak se síto po tahu stěrkou vrátí zpět od potiskovaného materiálu. Málo napnuté síto se odlepuje pozdě, barva se rozpíjí a otisk ztrácí ostrost. Napětí se měří v newtonech na centimetr; pro textilní práci se běžně pohybuje v nižších hodnotách, pro tisk na papír a jemné motivy o něco výš. Tkanina se napíná postupně v několika krocích a mezi nimi se nechá relaxovat — po prvním napnutí ztratí část hodnoty a bez odpočinku se rozdíl projeví až během tisku.
Odmaštění není kosmetický krok. Nová tkanina obsahuje zbytky z výroby, použitá nese otisky prstů a stopy po ředidlech. Na mastném povrchu emulze nedrží, při vymývání se odlupuje po okrajích motivu a šablona vydrží jen několik otisků. Odmašťuje se určenou pastou nebo přípravkem, měkkým kartáčem z obou stran, důkladně se oplachuje a suší v bezprašném prostředí. Po odmaštění se tkanina už nedotýká holýma rukama.
03Emulze, osvit a vymytí
Šablona vzniká vytvrzením světlocitlivé vrstvy všude tam, kde film propustí světlo. Diazo emulze potřebují smíchání se senzibilizátorem a delší osvit, jednosložkové fotopolymerní směsi reagují rychleji a snášejí kratší expozici. Dvousložkové systémy stojí mezi nimi a hodí se do dílny, kde se střídají vodou ředitelné i rozpouštědlové barvy.
Emulze se nanáší nanášecím žlábkem plynulým tahem bez přerušení, obvykle nejdřív z tiskové strany, pak ze strany stěrky. Počet tahů se řídí hustotou síta a požadovanou tloušťkou vrstvy; víc tahů znamená lepší hranu motivu, ale i delší sušení. Rám schne ve tmě, vodorovně a tiskovou stranou dolů, při mírně zvýšené teplotě. Vlhká vrstva se při osvitu chová nepředvídatelně a při vymývání se odplavuje i tam, kde má zůstat.
Délku osvitu nemá smysl odhadovat. Jednou provedený stupňový test s postupně odkrývanými poli ukáže, při jakém čase zůstanou tenké linky celistvé a zároveň se motiv bez odporu vymyje. Test platí pro danou kombinaci zdroje světla, vzdálenosti, emulze a hustoty síta; při změně kterékoli z nich se opakuje.
Vymývání
Po osvitu se rám z obou stran navlhčí, nechá se krátce odležet a motiv se vyplavuje mírným proudem vody. Silný tlakový paprsek zblízka poškodí hrany a vytvoří v šabloně mikrotrhliny, které se objeví až u desátého otisku. Vymytý rám se otře savou utěrkou z tiskové strany a dosuší; teprve suchá šablona snese retuš a lepicí pásku.
04Retuš a zaslepení vad
Suchý rám se prohlédne proti světlu. Drobné světlé body vznikají z prachu na filmu, ze vzduchových bublin v emulzi nebo z nečistoty na skle osvitového rámu. Zaslepují se blokovacím lakem naneseným tenkým štětcem z tiskové strany; silná vrstva se v otisku projeví jako vystouplá skvrna. Okraje motivu se dorovnávají opatrně, protože lak nanesený přes hranu ji nenávratně posune.
Volná tkanina mezi motivem a rámem se přelepí páskou odolnou vůči použité barvě a ředidlu. Páska zároveň chrání spoj tkaniny s profilem, kde se barva zachytává nejhůř. Po retuši je vhodné šablonu nechat ještě chvíli doschnout, jinak se lak při prvním tahu stěrky rozjede.
05Barva podle materiálu
Na papíře se pracuje jinak než na textilu, a to nejen kvůli vzhledu. Papír barvu částečně nasákne, textil ji drží na povrchu a musí odolat praní. Vodou ředitelné akrylové barvy na papír schnou odpařením a v sítu zasychají rychle, což při delší pauze znamená ucpané otvory. Rozpouštědlové barvy dávají na hladkých a nesavých podkladech rovnoměrnější vrstvu, ale vyžadují odpovídající větrání a jiný způsob mytí. UV barvy vytvrzují okamžitě pod lampou a v sítu nezasychají vůbec; předpokládají ovšem vytvrzovací jednotku.
V textilním tisku se nejčastěji stojí před volbou mezi plastisolem a vodou ředitelnou barvou. Plastisol v sítu nezasychá, snadno se s ním hospodaří a odpouští delší přestávky, ale nutně potřebuje průchod sušicím tunelem nebo lisem. Vodou ředitelné barvy vsáknou do vlákna, výsledek je měkčí na omak, zato zasychají přímo v sítu a při přerušení práce je nutné síto propláchnout.
Konzistence se upravuje střídmě. Přidané ředidlo nebo zpomalovač mění nejen tekutost, ale i krycí schopnost a dobu schnutí; každý zásah se zapisuje, jinak nelze odstín při dotisku zopakovat. Před sérií se tiskne zkušební otisk na stejný materiál, nikoli na jiný papír či zbytek látky.
06Stěrka, úhel a tlak
Stěrka nemá barvu do síta tlačit, ale odříznout ji a protlačit otevřenými otvory právě jednou. Tvrdost břitu se udává ve stupnici Shore: měkčí břit se lépe přizpůsobí nerovnému povrchu a pustí víc barvy, tvrdší udrží ostrou hranu a tenčí vrstvu. Trojvrstvé stěrky s tvrdým jádrem spojují ohebnost povrchu s tvarovou stálostí.
Rozhodující je sklon a rovnoměrnost tahu. Stěrka vedená příliš naplocho nanese silnou, rozpitou vrstvu; postavená blízko svislice přenese barvy málo a hrana se trhá. Tlak stačí takový, aby se síto dotklo podkladu po celé šířce tahu — vyšší tlak nezlepší krytí, jen ohýbá rám a rozostřuje motiv. Odstup rámu od podložky několik milimetrů umožní tkanině odskočit hned za břitem; bez něj barva na materiálu roztéká.
Břit se pravidelně kontroluje. Zakulacená nebo zubatá hrana nepřenese ani dobře napnuté síto a bývá častou příčinou pruhů, jejichž původ se hledá jinde.
- jeden plynulý tah stejnou rychlostí po celé délce;
- zaplavovací tah po každém otisku, aby otvory zůstaly plné;
- stejný sklon při celé sérii, jinak se mění sytost;
- šířka stěrky přesahující motiv na obou stranách.
07Soutisk vícebarevného tisku
Při tisku více barev přes sebe se přesnost zakládá už na filmech. Všechny výtažky musí vzniknout ze stejného podkladu a nést shodné pasovací značky, které se po tisku ořežou nebo zůstanou mimo motiv. Značky se přenášejí na síto ve stejné poloze u každého rámu, jinak se odchylka objeví až u druhé barvy a nelze ji dohnat nastavením stolu.
Na stole pomáhá stálý doraz pro materiál a hlava s jemným posuvem v obou osách. Sesazení se ověřuje na několika zkušebních listech, teprve pak se pouští série. U textilu se zkouší na kus stejné látky, protože pružný materiál se chová jinak než papír.
Drobné nepřesnosti se dají předem obejít návrhem. Sousedící plochy se překrývají o několik desetin milimetru, takže případný posun neodhalí bílou spáru mezi barvami. U jemných linek se naopak vyplatí redukovat počet vrstev a spíš změnit rozvržení motivu než spoléhat na dokonalé pasování.
Než se pustí série
- všechny rámy vyrovnané na stejný odstup od podložky;
- zkušební otisky celé sestavy barev, ne jen první barvy;
- stejný směr tahu u všech rámů;
- materiál z jedné dávky, u textilu i ze stejné šarže.
08Sušení a fixace
Papírové archy potřebují především prostor a vzduch. Sušicí regál s policemi nebo šňůra se sponami zabírají méně místa než rozložené archy na stole a omezují riziko otisku barvy na rub následujícího listu. Plné plochy schnou znatelně déle než linky; do stohu se archy vracejí až po úplném zaschnutí, jinak se slepí i po několika hodinách.
U textilu nejde o schnutí, ale o fixaci. Barva musí projít celou tloušťkou vrstvy na požadovanou teplotu a udržet ji potřebnou dobu; povrchově zaschlý tisk vypadá hotově a přesto se při prvním praní setře. Teplotu je proto vhodné ověřovat přímo v tiskové vrstvě, ne odhadem podle nastavení zařízení. Tepelný lis fixuje rovnoměrně, ale je nutné počítat s tím, že přítlak mění strukturu povrchu tisku.
Zkouška praním na zkušebním kusu je jediné spolehlivé ověření. Provádí se ve stejném programu, jaký lze u hotového kusu předpokládat, a hodnotí se po úplném uschnutí.
09Regenerace rámů
Rám se vrací do oběhu ve třech krocích, které nelze zaměňovat. Nejdřív se odstraní barva — vždy tím prostředkem, který odpovídá jejímu typu, a dokud nezaschne. Teprve pak se nanáší odstraňovač emulze; na zbytcích barvy by pracoval jen částečně a vytvořil by nerovnoměrně vyčištěná místa. Nakonec se řeší stín po motivu, tedy zbytky zachycené v okách tkaniny, na které běžný odstraňovač nestačí.
Odstraňovač emulze se nechává působit jen doporučenou dobu. Delší kontakt vysušenou vrstvu zafixuje místo aby ji uvolnil, a rám se tím poškodí. Mechanické čištění drátěnkou nebo tvrdým kartáčem tkaninu trvale otevře a rám ztratí schopnost držet jemné linky.
Vyplatí se rámy třídit podle hustoty síta a ukládat je svisle v oddělených přihrádkách, aby na sebe netlačily. Rám s poškozenou tkaninou má smysl vyřadit dřív, než se objeví uprostřed rozdělané série.
10Uspořádání dílny a větrání
I malý prostor lze rozdělit tak, aby se jednotlivé fáze nekřížily. Mokrá zóna s vymývacím boxem a odtokem patří stranou od zóny, kde se nanáší a suší emulze — vlhkost a rozstřik vody jsou tam nežádoucí. Tmavá zóna vyžaduje jen omezené osvětlení bez modré a ultrafialové složky a dostatek vodorovné plochy na sušení rámů. Tisková zóna potřebuje stálou pracovní výšku a volný prostor kolem stolu na odkládání archů.
Větrání se řídí použitými barvami a čisticími prostředky. Při práci s rozpouštědly nestačí otevřené okno; odsávání je vhodné umístit co nejblíž místu, kde výpary vznikají, tedy k vymývacímu boxu a k tiskovému stolu, a doplnit je přívodem čerstvého vzduchu, jinak odtah nemá odkud brát. Hadry nasáklé rozpouštědlem patří do uzavřené kovové nádoby a nikoli do otevřeného koše.
Podlaha snáší lépe hladký omyvatelný povrch než textilní krytinu, na které se drží pigment i sklovité zbytky emulze. Osvětlení tiskového místa má být rovnoměrné a bez ostrých stínů, aby byla na otisku vidět skutečná sytost barvy.
Pořádek, který šetří rámy
- barvy uzavřené a označené datem otevření;
- stěrky uložené břitem nahoru, ne opřené o hranu;
- rámy svisle a tříděné podle hustoty tkaniny;
- filmy v deskách, mimo teplo a přímé světlo;
- vymývací box vypláchnutý po každém rámu.
11Kontakt
Belmaturo je redakční projekt věnovaný sítotisku. Pokud máte k publikovanému textu poznámku, upřesnění nebo námět na téma, které by stálo za samostatné zpracování, napište na uvedenou adresu.
Více o zaměření a povaze projektu je na stránce O projektu.